Vrabec Elemelek a brambor

Jednou našel vrabec Elemelek na poli bramboru. Ne moc velký, ne příliš malý, ideální k jídlu. Ale jíst brambory syrové je nepříjemné a nezdravé. Budou mnohem lepší, když jsou upečené.
Elemelek zažehl jiskru, suché listí kolem podestýlky, přiloží dvě větvičky blízko a oheň je již zapálen..
Brambora – cítíš? – nakonec to tak krásně voní, tak lákavě nafukuje, že to není možné snést přímo.
Elemelek to nevydržel, chce vyndat bramboru, sněz to rychle, dříve, v minutě…
-Ajajaj!
To ci ambaras!
Elemelek mává tlapou, a na tlapce je bublina. Alespoň malá bublinka, ale to bolí, ale peče.
V lesním lese je lékárna, Elemelek tedy neváhá, zvedá křídla, říká: “letím” – a za chvíli je v lékárně.
A v lékárně je vrána, velmi moudrá a učená. V čistém, bílý plášť je, Drží trubku u ucha a dychtivě poslouchá přes trubku, protože je trochu hluchá.
-Chtěl bych mast na popáleninu…
-Huh? Dejte něco na očistu? Vezměte ricinový olej, zítra bude bříško zdravé.
-Ach, ne bříško, vrána pěkná! Spálila mě tlapka a vyskočila ošklivá bublina.
-Pečeť? Vložte těsnění do zářezu? Ale dobře- i když mám tři sta léků, výplň musí zajistit zubní lékař.
Takže vrabec- tvrdá práce- hyc! skáče na stůl, posadí se a natáhne spálený dráp přímo k vráně.
Vraní prst si dokonale prohlédla ze všech stran, nasadila lněné semínko a řekla mi, abych pil heřmánek, protože je to vynikající bylina. Pak napsala poznámku, slušně řečeno:
-Zaplaťte prosím u pokladny čtyři centy.
Tato bublina pravděpodobně zůstala blízko tři dny, ale nakonec se bál obkladů a beze stopy se někam odstěhoval. Od nynějška, peče-li Elemelek bramboru, trpělivě čeká na straně, když brambory hnědnou.

Zvláště doporučujeme barvení ptáků.