Dobrodružství a cesty Misie Uszatek
Każdy je to, co má rád
Medvídek stál na prahu domu. V tlapách držel krajíc chleba hustě namazaný medem. Přátelé ho obklopili.
– Każdy je to, co má rád – řekl Kogučík medvídkovi. – Mám rád semínka.
– A já trávu a bylinky – dodal zajíček.
– Není nic lepšího než krupice! – Kruczek si olízl rty.
A všichni to začali jíst, co má rád. Medvěd jedl chleba s medem. Kohout kloval semena. Zajíček okusoval listy bylinek. A Kruczek olizoval misku s kaší.
– Chrum, chrum… – ozval se najednou hlas. Na dvůr vyběhl čtyřnohý muž, růžové stvoření.
– Jsem Prasátko Pink Snout – řeklo, při pohledu na přátele.
– Jsme velice potěšeni – pozdravili nováčkovi přátelé.
– Chápu – zaječelo prasátko – že to každý z vás jí, co má rád.
– A ty, co máš rád? – zeptal se Uszatek.
– Všechno. A chleba, a kaše, a list, a semínko, a spoustu dalších věcí. A vždycky mám velkou chuť k jídlu.
Kamarádi se na Růžového čenicha obdivně podívali. A Uszatek běžel domů. Za chvíli byl zpátky, nesoucí v tlapce papír s takovým nápisem:
Pozvání. Růžové čenichové prasátko prosím, přijít zítra na snídani. Medvídek Uszatek a přátelé.
Host
Medvěd Uszatek přikryl stůl v altánku bílou látkou. Zajíček položil kytici květin doprostřed stolu. Kogucik a Kruczek dali dohromady dekorace. Vtom zaskřípala brána. Růžový čenich vstoupil na dvůr.
– Vítejte milý host! Přijďte prosím ke stolu! – plakali přátelé.
Prasátko si udělalo pohodlí v křesle. Zajíček přinesl talíř hlávkového salátu. Kruczek misku pařící kaše se škvarky. Kohout přinesl v zobáku ředkvičku, červené jako kvítky.
řekl medvídek:
– A tady je perník a čokoládový pudink. Můžeme začít se snídaní.
Růžový čenich zabručel:
– Chrum chrum… Všechno vypadá skvěle! – a hned začal jíst. Začal klovat, plácnout a široce olizovat. Nádobí na talíř nedával. Jedl přímo z talíře. Ne vidličkou – ale s čumákem a tlapkami. Kousal si salát s perníkem, a snědl pudink s ředkvičkou.
– Chrum, chrum, chrum… – celou dobu chrochtal velkým uspokojením.
Přátelé oněměli hrůzou. Růžový čenich obarvil ubrus a povalil květiny! A když všechno snědl a viděl to, že stůl je prázdný – usnul. Ani si neotřel čenich.
Přátelé se dívali, tiše, na zničený stůl a na spícího žrouta. zeptal se medvěd šeptem:
– Pozveme Pink Snout ještě někdy??
Zvláště doporučujeme Omalovánky Medvídek.