"Míšo"

(pohádka z knihy Bruna Ferrera "Příběhy" – částečně v sebepřizpůsobení)

Míša byl malý plyšový medvídek. Měl nohy z červeného sametu, oči z knoflíků a nos z klubka vlny. Patřil rozmarné malé dívce, kteří ho občas objímali, a někdy ho hodila na podlahu nebo ho zatahala za jemné látkové uši. Z celého srdce chtěl změnit svůj osud: chtěl vidět lesy, pole a hvězdy, dýchat čerstvý vzduch a poznávat svět kolem sebe.

Jednoho dne udělal nejdůležitější rozhodnutí svého života: rozhodl se dívce utéct. Využil zmatku, jako tomu bylo ve dnech před Vánocemi, viděl otevřené dveře a byl na svobodě.

Klepání nohama, bloudil ve sněhu a byl šťastnější než kdy jindy. Świat pełen był obiektów do czynienia wspaniałych odkryć: u cesty rostly stromy, v jejichž širokých větvích hnízdili ptáci, potěšující Míšu svým zpěvem. Na noční obloze zářily hvězdy. Míša se rozšířily oči: všechno bylo neuvěřitelně krásné.

Byl Štědrý večer. Večer, ve kterém by všichni tvorové měli dělat něco dobrého. Najednou Míša zaslechla cinknutí saní. Byl to sob, který za sebou táhl saně, naplněné až po okraj balíčky zabalenými v barevných papírech. Vysvětlil medvědici, že nahrazuje Santa Clause, který je již příliš starý a unavený, na túru ve sněhu.

Sob pozval Míšu na saně. A tak medvěd začal objíždět města a vesnice v kouzelném vozíku plném dárků. Byl to on, kdo u každého krbu umístil hračku nebo jiný speciálně připravený dárek. Tato činnost ho bavila, užil si to. Kdyby to byla pořád jen obyčejná hračka, nemohl prožít takovou noc.

A teď dorazili do posledního domova: chudá chata na kraji lesa. Míša strčil tlapu do velkého pytle, hledal, otočil se – ale nic tam nenašel.

– Sob, Sob! Ve vašem pytli nic nezbylo! – křičel teddy.

– Och… – zasténal ustaraný sob.

V chatě žil nemocný chlapec. Zítra se může probudit, měl vedle své postele nic najít? Sob se prosebně podíval na Míšu svýma krásnýma očima. Medvědice si zhluboka povzdechla, rozhlédl se, dívat se přes pole, na kterém se s takovou rozkoší toulal. Podíval se na les, a pak vešel do chaloupky a vykonal svůj dobrý skutek o Vánocích, schoval se do boty nemocného chlapce, ve kterém čekal do rána.