Vizuální iluze

Optický klam jsou to vizuální vjemy připisující vlastnost pozorovanému předmětu, které tam ve skutečnosti nejsou. Příčiny optických klamů nejsou zatím obecně známy; pouze známý, přičemž rozhodující roli hraje psychologický faktor. S tím souvisí většina optických jevů. že oko nevnímá obrazy jednotlivých předmětů (nebo jejich fragmenty) nezávisle na sobě, ale ve spojení s dalšími předměty kolem něj (nebo fragmenty předmětu). Podívejme se na několik příkladů, které nám pomohou pochopit vznik zrakových iluzí vyskytujících se ve skupině optických jevů.

Rys. A. Epizody končící šipkami.

Rys. b. Rozdělení segmentu na dvě stejné části a rozdělení poloviny segmentu na 16 stejnými díly.

Obrázek a ukazuje dva segmenty končící šipkami. Horní segment má šipky směřující ven, ten nižší – dovnitř. Když se podíváme na tento výkres, zdá se nám, že horní čára je delší než spodní čára. Kontrolujeme mírou, zda nedošlo k chybě v měření délek úseků a zjišťujeme, že jsou geometricky stejné, proti zdánlivé vizuální iluzi

Druhý příklad, obr. B, ve kterém byly dvě epizody rozděleny na dvě stejné části, ale uspořádání označených šipek je jiné, potvrzuje výskyt zjevných rozdílů v délce úseků.

Tento fenomén, nazývaná Muller-Lyerova iluze (Georg Muller – Německý učenec, jeden ze zakladatelů experimentální psychologie se zabýval, spolu s Lyerem, hlavně studium vizuálních dojmů a podmínek pro vznik asociací), lze vysvětlit následovně. Když se podíváme na obě epizody, je nemožné je oddělit od šipek. V případě šipek směřujících ven vidíme segment s rozměry mnohem delšími než v případě šipek směřujících dovnitř.

Podobný příklad zrakových iluzí je na Obr. b, ve kterém je úsek vodorovné přímky rozdělen na dvě stejné části, z nichž jedna byla rozdělena na 16 stejnými díly. Tato rozdělená polovina přímky se zdá být delší než nedělená.

Kreslením rovnoběžných, svislých nebo vodorovných čar a jejich rozdělením na několik částí s krátkými segmenty nakloněnými pod stejným úhlem, ale v opačném směru (obr. 3), vytváříme obraz zdánlivě nesourodý s konstrukcí kresby. Zdá se nám, ta epizoda a,, je vzdálenost mezi dvěma svislými čarami, je větší než stejný segment a,. Také v tomto případě získáme zdánlivý obraz, jako by vertikální nebo horizontální segmenty při takovém přístupu nebyly navzájem rovnoběžné, ale mírně šikmé. Tento jev se nazývá Zöllerův vzorec.

Dvě vodorovné rovnoběžné přímky AB a CD protínají paprsky z bodu O. Máme dojem, že tyto rovnoběžné čáry jsou zakřivené směrem ven (rys. 4). Ve výkresu 5 jsou znázorněny stejné rovnoběžné čáry, ale protínají se paprsky odvozenými z bodů O a O1. V tomto případě dochází k opačnému jevu zrakové iluze, jako by byly čáry zakřivené dovnitř. Podobný příklad vizuální iluze je znázorněn na výkresu 6. Uvedené příklady výkresů se týkají zrakových iluzí vyskytujících se v různých systémech řezů.

Přejděme k dalším příkladům vizuálních iluzí nalezených v geometrických obrazcích, tedy v letadlech. Velmi přesně nakreslíme dva čtverce (jeden uvnitř druhého) se stranami rovnoběžnými a stejně vzdálenými od sebe, následuje řada pomlček, které budou protínat strany čtverců, jak je znázorněno na obrázku 7. Když se podíváme na tuto kresbu, zdá se nám, že geometrický čtverec byl ohnutý. Stejný vizuální klam se získá křížením kruhu s jiným uspořádáním segmentů (obr. 8). Tento kruh se zdá být pokřivený, i když to bylo správně nakresleno posuvným měřítkem.