Pohádka o pejskovi Bąbelkovi a jeho velkém dobrodružství
Dávno, dávno, v malém městě na kraji lesa, Žil pes jménem Bąbelek. Bubbles bylo šťastné štěně, který rád běhal po louce, hoňte motýly a bavte se se svým nejlepším přítelem, kluk Kuba.
Jednoho slunečného dne se Bąbelek s Kubou vydali na procházku do parku. Bublina, plná energie jako obvykle, Slastně vrtěl ocasem a očichával každý keř a strom. Nagle, jeho malý nos cítil něco zvláštního. Zastavil se a s ještě větším zápalem začal čichat.
Bylo to hovínko! Ale ne ledajaké hovínko! Tenhle byl obrovský, voňavé a barevné, jako duha po dešti. Bubbles nikdy nic takového neviděl! Zaujalo, začal ji očichávat ze všech stran.
Nagle, Z hromady vyskočila malá žába! Strach z Bubliny, Začala hlasitě kvákat a skákat různými směry. Bublina, zmatený, začal štěkat a pronásledovat žábu.
Žába utíkala rychleji a rychleji, vedoucí Bąbelk hlouběji do parku. Běželi po loukách, mezi stromy a vedle keřů. Bublina tak strašně chtěla chytit žábu, že si toho nevšiml, že se odstěhoval z Kuby.
Nakonec se žába zastavila na okraji malého jezírka. Bublina, těžce dýchat, stál vedle ní. Žába se na něj podívala smutnýma očima a řekla:
“Proč jsi mě honil?? Nechtěl jsem ti ublížit.”
Bublinám bylo špatně. Nikdy by nechtěl ublížit žádnému zvířeti. “Promiňte” – řekl tiše. “nevěděl jsem, že jsi tak malý a bezbranný. Chtěl jsem se jen pobavit.”
Žába se usmála. “odpouštím ti” – ona řekla. “I tak jsme si užili spoustu legrace, skutečný?”
Bubbles přikývl. Od té doby se Bubbles a žába stali přáteli. Často si spolu hráli v parku, a Bubbles už nikdy nehonil žádná malá zvířata.
Také se naučil, že ne všechno je velké a barevné, musí to být nebezpečné. Někdy i ta nejmenší stvoření mohou být skvělými přáteli.
Morální: Nesuďme ostatní podle vzhledu. I ta nejmenší stvoření mohou být skvělými přáteli.