Příběh o králi

Daleko odtud, daleko,
V hlavním městě, ale ne v našem,
Byl tam král, kteří pili mléko
A snědl spoustu krupice.

Kuchaři byli znepokojeni:
"O nás, rety! Co se děje?
Král krupice vydává rozkazy,
Král nejí nic jiného!

Jak pracovat zde
A jak sloužit takové osobě zde?
Král nechce rotisserie kachnu
Ani grilovaný losos,

Král se nedotkne ani vejce,
Král nebude jíst ani knedlíky,
Což ve všech zemích
Králové obvykle jedli."

A král se zasmál: "Já tvoje
Nebudou pohnuti stížností,
Jím jen krupice,
Vezměte si jiné pokrmy!

Nechť se přiblíží číšník,
A i když si také stěžuje,
Nechte mě od láhve ke krupici
Nalije sklenici mléka!“

Velká rada si povzdechla:
„Jíme jako rolníci,
Protože to vládne naší zemi
Kaszojad a Mlekopij.

Každý den na tácu
Podávají misku kaše –
Tak se mohou najíst chudí lidé
Ze sklepa nebo z podkroví,

Ale my, Královská rada,
Nejstarší strážce národa,
Ani se nám to nehodí,
Aby střeva hrála pochod!“

A král stále rostl a sílil,
S věkem byl zdravější,
A zesílil, a sílil
Jíst kaši s mlékem.

Ale nebyl to bastard
A nesnášel války,
A měl takové pravidlo:
Co je tvoje, to není moje.

Nepřítel zůstal daleko,
Protože král zastrašil nepřítele.
A piješ mléko?
Jíte hodně kaše?