Kuba a Kuba.

Dávno, dávno, v malém městě, Žil malý chlapec Kuba. Kuba byl předškolák, rád si hrál na pískovišti, jíst zmrzlinu a dívat se na kreslené filmy. Jednoho dne, Kuba snídal výborné palačinky s javorovým sirupem a banány. Byly tak chutné, že Kuba tři z nich snědl!

Po pár hodinách se Kuba cítil..., že musí na záchod. Posadil se na malou židli a překvapeně zjistil, že udělal obrovské hovínko! Byla tak velká, že se sotva vešel do záchodu! Kuba byl překvapený a trochu vyděšený. Takhle velké ještě nikdy nekakal!

Kuba začal zvědavě pozorovat své hovínko. Všiml si, že má zajímavý tvar a barvu. Byl hnědý a rozlámaný na malé kousky. Kuba se ho dotkl prstem a cítil, že je měkký a vlhký.

Najednou Kuba uslyšel legrační hlas. Otočil se a uviděl malou hromádku, který seděl na kraji toalety. Poop měl velké oči a usměvavá ústa.

“Ahoj!” – řekla hromada. “Jmenuji se Kupa a jsem váš přítel.”

Kuba se divil. Ještě nikdy s hovínkem nemluvil!

“Ahoj Kupo!” – odpověděl Kuba. “Co tu děláš?”

“čekám na tebe!” – řekl Kupa. “Kakat musíme všichni, je to přirozené. To je ta cesta, jak se toho naše tělo zbavuje, co už nepotřebují.”

Kuba byl zvědavý, tak začal Kupovi klást otázky. Kupa odpověděl na všechny jeho otázky a vysvětlil mu věci, jak funguje trávicí systém. Kuba zjistil, to jídlo, kterou jíme, tráví se v žaludku a střevech, a zbytky se promění v hovínko.

Kubu to zaujalo, co slyšel. Nikdy nevěděl, to hovínko může být tak zajímavé!

Od té doby se Kuba a Kupa stali nejlepšími přáteli. Hráli si spolu na záchodě a povídali si o všem možném. Kuba se poučil, to hovínko není špatná věc, ve skutečnosti je to důležitá část jeho těla.

A tak malý Kuba a jeho kamarád Kupa žili šťastně až do smrti, učit ostatní děti o tom, jak důležitou roli hraje hovínko v našich životech.